• Sinton

Mozart a Praha Očima Marka Podwala

Aktualizace: čvc 15

14. 4. - 22. 5. 2016. V Klementinu byla zahájena výstava obrazů k 260. výročí narození geniálního skladatele W. A. Mozarta. Tvůrce Mark Podwal je pozoruhodný umělec, vynikající výtvarník z New Yorku. Je to rovněž designer a grafik. S Prahou má dlouholeté sepětí – mimo jiné je autorem pláštíku na Tóru ve Staronové synagoze v Praze a v synagoze v Brně. Výstava kolekce 27 obrazů přináší nový, originální pohled na Mozarta i Prahu.



Ve světě bývá M. Podwal často spojován se slavným M. Chagalem. Je to dáno už rodovými kořeny umělce. Rodiče pocházejí z Evropy. Matka z rumunské Besarábie a otec je původem z Běloruska. O vztahu M. Podwala k tomuto tématu uvádíme výtah z jeho rozhovoru v italském časopise La Stampa:

M. Chagal je zřejmě nejvýznamější židovský umělec XX. století. Srovnání s ním je pro mě velice lichotivé, ale já svojí tvorbu nevytvářím jako derivát M. Chagala. Jdu svojí vlastní cestou. Srovnání je zde zřejmě proto, že já také často vykresluji židovské motivy a silně využívám barev. Naše obrazy jsou ale odlišné. Avantgardní dílo M. Chagala obdivuji, ale inspirační zdroje, vizuální slovník, který užívám, je jednoznačně můj.

M. Podwal ve svých obrazech dokáže sloučit historii i legendu. Vystavené obrazy vybízejí k hlubšímu zamyšlení nad dílem W. A. Mozarta i nad historickým kontextem jejich vzniku. M. Podwal je povoláním lékař. Svoji výstavní činnost zahájil již v roce 1972. Velice se zajímá o historii Čech a střední Evropy. Vystavoval své práce mj. v Terezíně. Je autorem několika scénických obrazů s mozartovským námětem pro slavnou Metropolitní operu New York, které jsou součástí výstavy. O svém vztahu k Čechám řekl před časem České televizi: Moje synagoga je v Praze. A zřejmou inspirací byl pro něj i román Elie Wiesela Golem. Klementinum Mozart hrál v Klementinu několikrát na varhany v kapli Zvěstování panny Marie pro svoje přátele a mecenáše z řad české šlechty, například Auerspergové, hrabě Buquoi, hrabě Kounic, Kolowratové, Clam-Gallasové, Firstenbergové, Kinský, Thunové, Nosticové, Lobkowicové aj., vesměs příslušníci Zednářské lože. Mozart stejně jako jeho otec Leopold byl svobodným zednářem. Byl rovněž rytířem řádu Zlaté ostruhy udělené papežem. Mozartův kult vychází již z roku 1786 po přemiéře Le Nozze di Figaro / Figarova svatba v Nostickém, dnešním Stavovském divadle. V roce 1787 byla vystupňováním úspěchu Mozartovy tvorby premiéra opery Don Giovanni psané již pro Prahu. Silná operace z této opery oper je zřejmá i z probíhající výstavy, jak dokládají obrazy Kamenný host kráčí Prahou a Libretista Lorenzo Da Ponte se přes ulici domlouvá s Mozartem, který bydlí v domě u Tří zlatých lvů. Národní knihovna ČR vhodně doplnila výstavu notovými artefakty ze sbírek Mozartova památníku, který byl v Praze založen 4 roky před vznikem slavného Mozartea v Salzburku. Prahu si Mozart získal dokonale a jeho věhlas a obliba pokračovala i po Mozartově smrti. Poslední Mozartova návštěva Prahy přichází na přelomu léta a podzimu 1791. Nemocný skladatel dokončuje v Praze korunovační operu La clemenza di Tito. Mozartova smrt

Závěr roku 1791 je poznamenán blížící se Mozartovou smrtí. Se smrtí skladatele souvisí obraz číslo 25 Nebeský Mozart s chrámem sv. Mikuláše na Malé Straně, kde se uskutečnila veliká zádušní mše. Zemřel patrně největší hudební génius historie. Tajemství Mozartovy smrti vzrušovalo veřejnost i vědce a asi dále zůstane otázkou. Existuje asi pět nebo šest verzí Mozartovy smrti, od smrti násilné až po důsledek vážné nemoci. Malíř a lékař Podwal se spíše přiklání k závěru nemoci, revmatické horečky. Já sám se přikláním k verzi násilné smrti. Mozart sám byl přesvědčen, že byl otráven tehdy oblíbeným jedem, tzv. italskou vodou - aqua tofana (rtuť, rulík zlomocný). K tomu se přiklání i několik Mozartových životopisců. Také M. Forman ve svém oscarovém filmu Amadeus se blíží této verzi. Okolnosti kolem Mozartova smutečního obřadu a vlastního rychlého pohřbu hned druhý den po smrti 5. prosince 1791 vzbuzují pochybnosti, zda nebylo záměrem něco zatajit. Zbývá dodat, že církevní obřady k uctění památky velikého umělce byly v Praze ještě slavnostnější než ve Vídni. Mozart člověk zemřel, ale jeho nesmrtelná hudba žije dál. Mozart Prahu miloval, slavil zde své největší úspěchy a měl zde mnoho přátel a příznivců. V Praze Mozart pocítil nadšení, lásku a porozumění, se kterým se za svého života snad nikde jinde nesetkal. K tomu přistupuje založení Mozartova memorialu v roce 1837, ale již v roce 1794 Prag Neue Zeitung píše: Mozart ajko by psal pro Čechy, nikde jeho hudbě nerozumnějí lépe než v Praze. Ano, „jeho Pražané“ Mozartovi rozuměli a rozumí dodnes. Tím spíše se nabízí otázka, kterou nám klade M. Podwal: Proč v Praze tolik spojené s tímto hudebním velikánem není dodnes an významném místě postavena Mozartova socha. Závěrem uveďme, že výstava M. Podwala v Klementinu v rámci mozartovského jubilea nabízí mimořádný umělecký i duchovní zážitek.

0 zobrazení